Češi důchod stále podceňují

Lze říci, že většina lidí si dnes již zcela uvědomuje, že spoléhat se v budoucnu v otázce zajištění životní úrovně ve stáří výhradně na státní důchod, není úplně nejšťastnější rozhodnutí.

Strašák v podobě nízké životní úrovně ve stáří je podepřen i aktuální snahou vlády o důchodovou reformu a její podobou. I přesto lidé před odpovědností za vlastní budoucnost utíkají.

Cílem důchodové reformy je především uspořit státu peníze a nastavit důchodový systém tak, aby byl dlouhodobě udržitelný, jinými slovy, aby na něj měl stát peníze i za několik let.

Vůbec nic neřeší důchodová reforma ohledně budoucí životní úrovně důchodců. Ani vlastně nemůže. Proti státnímu důchodu a jeho vývoji stojí negativní demografická data. Rodí se méně dětí a populace stárne. Aby toho nebylo málo, prodlužuje se průměrná doba dožití, což představuje další zvýšení finanční zátěže na důchodový systém. Stárnoucí populace znamená méně lidí v produktivním věku, a tedy méně poplatníků daně z příjmů a ve finále nižší příjmy státní pokladny.

Příjmy ubývají, výdaje přibývají, to je těžká výchozí situace. Nejsme v tom však jediní, stejnému problému čelí všechny vyspělé ekonomiky světa. Buď jak buď, vytvoří-li vláda sebelepší konstrukci, ve finále bude odchod do "státního" důchodu vždy představovat pro budoucího penzistu výrazné snížení příjmů a pokles životní úrovně.

Demografický vývoj bude totiž trvale rozevírat nůžky mezi průměrnou hrubou mzdou a průměrným státním důchodem. Zatímco klesající počet lidí v produktivním věku bude znamenat dražší práci, rostoucí počet důchodců bude pro budoucí vlády představovat omezené možnosti valorizovat důchody. Co by se muselo stát, aby se tento proces zvrátil? Dlouhodobě dosahovat růstu hrubého domácího produktu v dvouciferné výši nebo zvrátit demografický vývoj, to už je ale na téma jiného článku.

Více než třetina prostředků z penzijního připojištění putuje na opravu nebo koupi nemovitosti, téměř 10 % na vybavení domácnosti a z 9 % je pořízen automobil.

Budoucnost známe, ale ignorujeme

Přestože je budoucnost známá a neodvratná, lidé ji stále z nějakého důvodu ignorují, nebo jí možná nevěří, nebo prostě doufají, že se stát o ně postará. Jak tomu skutečně je, může napovědět průzkum finanční gramotnosti, který si nechalo zpracovat ministerstvo financí na podzim loňského roku.

O svém zajištění na období stáří přemýšlelo 59 % dotázaných. Ze všech oslovených respondentů 37 procent vůbec netuší, z čeho bude období svého důchodu financovat. Třetina respondentů uvedla jako jeden z prostředků financování státní důchod. Obdobnou podporu má i penzijní připojištění.

Bohužel 22 procent z těch respondentů, kteří vůbec o důchodu přemýšleli, se v budoucnu spoléhá pouze na státní důchod. Zbylých 78 procent respondentů (49 % všech respondentů) již nesází na státní důchod jako jediný prostředek zajištění penze, ale hodlá si zajistit životní úroveň za pomoci dalších produktů.

Doposud jsme se pohybovali v oblasti budoucích plánů. Pokud se podíváme na skutečně vytvářené rezervy, vytváří si je 60 procent oslovených, avšak za pomoci velmi konzervativních produktů, tedy bankovních vkladů, stavebního spoření a penzijního připojištění. Penzijní připojištění je přitom nejvíce zastoupený produkt, a to 71 procent u těch respondentů, kteří si úspory vytvářejí. Paradoxně nejefektivnější způsob vytváření rezerv na cíle s dlouhým časovým horizontem, tedy investice do podílových fondů, nevyužívá téměř nikdo z oslovených.

TIP	Myslete na svou budoucnost a investujte do podílových fondů

Penzijko žádané ale špatně využívané

Ze všech oslovených respondentů 51 procent uvedlo, že si spoří na penzijní připojištění. Což je relativně pozitivní číslo i přesto, že ne všichni s ním počítají jako s produktem pro zajištění stáří. Dalo by se říci, že jako jediný produkt oficiálně vytvořený za účelem řešení důchodové otázky a zároveň v důsledku toho významně podporovaný státem, splňuje svou funkci. Avšak opak je pravdou. Důkazem nám může být například aktuální analýza Penzijního fondu České pojišťovny, ze které vyplývají mnohé zajímavé skutečnosti:

• podstatná většina klientů své prostředky jednorázově vybere po skončení smlouvy;
• téměř polovina klientů vůbec netuší, že je možné si z penzijního fondu nechat vyplácet rentu;
• klienti, kteří se rozhodli vybrat si své naspořené prostředky z penzijního připojištění, je nevyužívají výhradně na přilepšení v penzi;
• přibližně 17 % objemu peněz z penzijního připojištění zůstává několik měsíců zcela nevyužitých;
• 14 % klientů penzijního fondu vkládá uspořené prostředky dále do jiných finančních produktů;
• 69 % klientů své peníze určené na zajištění stáří během krátké doby utratí;
• více než třetina prostředků z penzijního připojištění putuje na opravu nebo koupi nemovitosti, téměř 10 % na vybavení domácnosti a z 9 % je pořízen automobil;

Ještě si stále myslíte, že penzijní připojištění plní svůj účel? Z uvedených skutečností spíše vyplývá jedna nepříjemná předpověď. Nestane-li se něco závratného (a nemyslím si, že to bude důchodová reforma), nebo se nezmění přístup budoucích penzistů ke své vlastní odpovědnosti za svou budoucnost, pak budeme státem plným chudých "státních" důchodců, nikoliv spokojených důchodců "rentiérů".