Důchodová reforma: Příležitost nebo hrozba pro zprostředkovatele?

Nejdiskutovanějším finančním tématem letošního jara je důchodová reforma. O její potřebě není mezi odborníky dlouho pochyb. Hlavními důvody jsou prodlužování průměrného věku dožití spojeného s rostoucí dobou pobírání starobního důchodu a nízká míra porodnosti.  Současný průběžný systém podle ministerstva práce a sociálních věcí slibuje třicátníkům a čtyřicátníkům až o třetiny vyšší dávku, než je schopen profinancovat.

img_182.jpg

Pojďme se proto podívat, jaké jsou aktuální parametry reformy schválené rámcově vládou 6. dubna a jaké z nich plynou příležitosti nebo rizika.

Návrh parametrů důchodové reformy schválený vládou

Nejvíce viditelným prvkem je zavedení 2. kapitalizačního pilíře financování důchodů. Občané do věku 35 let se budou moci kdykoliv rozhodnout do něj vstoupit a odvádět do něj 5 % z hrubé mzdy, z toho 3 % vyvedou z průběžného systému (1. pilíře). Odvod na sociální pojištění se tak navýší ze současných 28 % hrubé mzdy na 30 %. Přitom zaměstnavatelé budou odvádět stále stejně: 21,5 %. Nedojde tedy ke zvýšení ceny práce, ale ani k jeho snížení, jak předpokládal dříve navržený návrh ministerstva financí spojený s jednotnou sazbou daně z přidané hodnoty ve výši 19 %.

Občané starší 35 let budou moci do tohoto pilíře vstoupit jen v přechodném období 6 měsíců po startu reformy. Pokud tak neučiní, již nebudou moci své rozhodnutí změnit. Nevratné má být i rozhodnutí vstoupit do 2. pilíře. Kompenzací za výpadek příjmů do průběžného systému má být sjednocení sazby daně z přidané hodnoty na 17,5 %.

Starší pár řeší svůj důchod
Vládní plán počítá se schválením potřebné legislativy do konce roku 2011 a ostrým startem systému včetně nových důchodových společností od počátku roku 2013.

Peníze ve fázi spoření by měly spravovat penzijní společnosti, které vzniknou pravděpodobně transformací dnešních penzijních fondů. Ty mají v základní podobě nabízet 4 fondy lišící se investičním zaměřením: všeobecný, konzervativní, vyvážený a dynamický. Prostředky vyvedené do 2. pilíře jsou vlastnictvím účastníka, ale jsou účelově vázány. V případě jeho smrti se dědí jen nároky, pokud to nebude možné, pozůstalí si rozdělí jen prostředky odpovídající dodatečnému navýšení odvodů na sociální pojištění. Prostředky vytvořené z odvodu 3 % hrubé mzdy se vrátí státu. 

Výplaty dávek, které budou koncipovány jako doživotní penze nebo s garantovanou dobou výplaty 20 let, budou provádět životní pojišťovny. Tedy předpokládá se, že po dosažení důchodového věku klient uzavře s pojišťovnou smlouvu a převedou se na ní prostředky z jeho účtu u penzijní společnosti.

Vláda plánuje, že by příslušná legislativa mohla být schválena do konce roku 2011. V roce 2012 by pak mohly žádat o licenci penzijní společnosti a od roku 2013 by se reforma rozběhla naostro, tedy mohli bychom začít spořit na důchod prostřednictvím penzijních společností.

Změny se dotknou ale i průběžně financovaného základního důchodového pilíře. Ty jsou vyvolány zejména rozhodnutím Ústavního soudu poukazujícího na přílišnou solidaritu a nízkou zásluhovost systému, ale také provést parametrické změny odpovídající trendu stárnutí obyvatelstva. Ty jsou již zpracovány v návrhu novely zákona o důchodovém pojištění, který již prošel 1. čtením v Poslanecké sněmovně. Nejdůležitějšími novinkami jsou: 

  • Postupné zvyšování věku pro nárok na starobní důchod o 2 měsíce za rok (pro ženy přechodně o 6 měsíců) nad dosud schválených 65 let, tedy dnešní třicátníci půjdou do důchodu až v 67 a více letech!
  • Zpřísní se podmínky pro nárok na pozůstalostní důchody (zkrácení doby jejich pobírání).
  • Sníží se strop pro odvod pojistného na čtyřnásobek ze šestinásobku průměrné mzdy, což také znamená, že se nebude přihlížet k příjmům nad tuto hranici při výpočtu důchodů.
  • Prodlužování rozhodného období pro zjišťování příjmů z dnešních 30 let na celoživotní.

Změny jsou navrženy tak, aby výdaje systému zůstaly stejné.

Důchodového věku se nyní dožívá přes 82 % mužů a 94 % žen, přičemž průměrně pobírají starobní důchod 17, respektive 24 let. Na základě demografických studií by se bez parametrických změn doba pobírání důchodu v příštích 30 let zvýšila na 25, respektive 30 let.

Míra porodnosti se v 90. letech propadla až na 1,1 dítěte na jednu ženu v reproduktivním věku, i když se po roce zvýšila až na hodnotu 1,5, stále je to daleko za hodnotou postačující pro prostou reprodukci. Povede to k nárůstu poměru lidí v důchodovém věku (nad 65 let) k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu (tj. ve věku 15 až 65 let). S přispěním populačně silných ročníků ze 70. let se očekává v horizontu několika desítek let hodnota až kolem 60  % v porovnání  s dnešními cca 20 %!

Problémem důchodové reformy, navzdory její jednoznačné potřebě, jsou zájmy a preference politiků. Bojí se přiznat, že k udržení současné úrovně důchodů, musíme všichni začít víc šetřit, tedy, že se musíme uskrovnit a spotřebovávat tak méně. Naproti tomu finanční přínosy bude mít reforma až za 20 a více let, a to už tu nemusí být ani dnešní politické strany.

V tom vidím hlavní důvod, proč se politici absolutně vyhýbají vysvětlovat podstatu důchodové reformy a veřejné diskuze se omezují na technické detaily, jako například, zda má být jednotná sazba DPH 17,5 % nebo 19 %, nebo jestli se budou naspořené prostředky v 2. pilíři dědit anebo kdo na reformě vydělá. Proto se dá očekávat, že reforma bude mít negativní mediální obraz a bude snadným terčem pro populisty, kteří ji s vidinou krátkodobých politických zájmů zruší nebo podkopou její smysluplnost. 

Příležitosti důchodové reformy pro finanční poradenství

Každopádně důchodová reforma je podle posledního návrhu velkou příležitostí pro celý finančně poradenský byznys. Osobně tu vidím 3 velké příležitosti:

  • Diskuze a medializace problému důchodové reformy zvýší u občanů zájem o dlouhodobé spoření a potřebu zajištění příjmu na stáří.
  • Počítá se zapojení současných zprostředkovatelů do distribuce produktů penzijních společností. Zároveň se ukázalo, že distribuce přes Českou správu sociálního zabezpečení je nákladově neefektivní. Překvapivě příznivé jsou i návrhy na maximální výši poplatků za správu aktiv penzijními společnostmi, které vytvoří prostor pro odměnu za zprostředkování.  
  • Reforma nezvýší náhradový poměr starobního důchodu a čisté mzdy, jenom vytvoří předpoklady pro jeho udržení. Tedy pořád bude nutné pro udržení životní úrovně si na stáří spořit v jiných produktech. Zejména se to bude týkat občanů s vyššími příjmy, než je plánovaný strop pro odvod pojistného na sociální pojištění - 4 násobek průměrné mzdy. 

Rizika důchodové reformy

Navržená důchodová reforma má i svá velká úskalí. Prvním je nízká participace obyvatel na 2. pilíři způsobená negativním mediálním obrazem. Bohužel podle všech indicií budou o výhodnosti 2. pilíře přesvědčovat občany pouze komerční subjekty, které budou napadány, že se snaží na reformě jen zbohatnout.  Bohužel politici, kteří mají nyní reformu ve své moci, se bojí přiznat, že k udržení současné úrovně důchodů, musíme všichni začít víc šetřit, tedy, že se musíme uskrovnit a spotřebovávat tak méně.

Naproti tomu finanční přínosy bude mít reforma až za 20 a více let, a to už tu nemusí být ani dnešní politické strany. V tom vidím hlavní důvod, proč se veřejné diskuze omezují na detaily, jako například, zda má být jednotná sazba DPH 17,5 % nebo 19 %, nebo jestli se budou naspořené prostředky v 2. pilíři dědit anebo kdo na reformě vydělá.

Druhým nebezpečím je vytvoření provozně drahých speciálních institucí – penzijních společností, které budou nesmyslně regulované. Například se uvažuje s minimálním vlastním kapitálem 500 milionů korun. Výsledkem mohou být nízké připisované výnosy účastníkům. Mnohem elegantnější cestou by bylo jen legislativní vymezení podmínek produktu, který by mohla nabízet kterákoliv finanční instituce, např. banky, pojišťovny nebo investiční společnosti. Mimochodem to je cesta, kterou se nyní snaží prosadit ministr financí Kalousek u stavebního spoření.

Posledním a podle zkušeností z okolních zemí největším je riziko politické. Je to nebezpečí, že kdykoliv v budoucnu si některý z politiků nebo dokonce politických stran zvolí penzijní reformu jako snadný terč na získání politických bodů a systém zruší. Ještě mnohem horší situace může nastat v případě, že se 2. pilíř použije k uhrazení nezodpovědných předvolebních slib nebo k uhrazení deficitu veřejných rozpočtů. Nešťastným příkladem budiž Maďarsko. 

Tato rizika a zejména to poslední mohou nenávratně podkopat jakoukoliv další snahu o vícepilířovou důchodovou reformu, odradit občany od dlouhodobého spoření a motivovat ke krátkozraké preferenci spotřeby.