Fed zvažuje typ a rozsah utahování (1)

14.07.2015 | AXA | Investování
Vlivem expandující americké ekonomiky se Fed blíží k bodu, kdy začne upouštět od části svých netradičních monetárních opatření, jež od vypuknutí finanční krize zavedl. Zaměříme se na to, jak bude Fed v procesu utahování postupovat, kdy a jak začne úrokové sazby zvyšovat a nakolik se asi zvýší.
87525576.jpg
Graf
Hledáte výhodné INVESTICE?


S námi je získáte


jsme na trhu již od roku 1998 a naši klienti s námi investují

13 767 445 521



Investujte do exkluzivních produktů
-

Náš návrh investic je bezplatný a nezávazný
-
-

 

 

 

V prvním z bodů jsme se zaměřili na „kdy“ a „jak“, přičemž jsme argumentovali tím, že Fed začne monetární politiku postupně utahovat v září a vysvětlili jsme, že proces zvyšování úrokových sazeb je ovlivněn nadměrnými rezervami, jež byly vytvořeny rozsáhlými nákupy aktiv během kvantitativního uvolňování.

Ve druhém bodě se zaměříme na to, jak vysoko se mohou sgrazby zvýšit. Podíváme se na četná vyjádření Fedu, předpovědi a názory trhu, abychom mohli určit pravděpodobný rozsah zvyšování v krátkém období. Poté použijeme jednoduché Taylorovo pravidlo k tomu, abychom na danou problematiku podívali ještě z jiného úhlu. Všechny tyto pohledy naznačují, že nadcházející fáze utahování bude ve srovnání s předchozími cykly mnohem pozvolnější, což na svém posledním zasedání zdůraznil i Fed.

 

 

vítěz testu finančních poradců
Udělejte správné rozhodnutí ještě dnes. Spravujte své finance s vítězem největšího testu finančních poradců. Sjednejte si bezplatnou a nezávaznou konzultaci Vašich možností kliknutím zde

 

Přesto ale rozsah zvyšování sazeb nezáleží jen na makroekonomické potřebě monetární politiku utáhnout, ale i na struktuře tohoto utažení.  Fed má na výběr ze dvou možností: zvolit v praxi běžnou politiku zvyšování úrokových sazeb, nebo netradiční možnost upravit svou rozvahu. Oficiální zdroje hovoří o tom, že se po zvýšení sazeb chystá Fed přestat reinvestovat, a jeden z jeho členů doporučuje použít oba nástroje utahování téměř současně. Podle nás by však měl Fed v počátečních fázích utahování dát přednost zvyšování úrokových sazeb.

O kolik?

Z ekonomického hlediska se jako důležitější jeví otázka ne kdy, nebo jak se chystá Fed monetární politiku utáhnout, ale o kolik se sazby zvýší. Z červnového prohlášení Fedu vyplývá, že dokonce i po tom, co se ekonomika zotavila a zaměstnanost a inflace jsou:

„… blízko plánovaných hodnot, mohou ekonomické podmínky po nějakou dobu ospravedlňovat udržování základní úrokové sazby pod hodnotami, jež Výbor považuje v delším časovém období za standardní.“

Předsedkyně Yellenová se k tomu vyjádřila tak, že: „smysl této věty je konzistentní se slovem postupný“. Federální výbor pro otevřený trh (FOMC) pomáhá směrovat očekávání týkající se úrokových sazeb tím, že zaznamenává předpovědi svých jednotlivých členů do bodového grafu. Ten ke konci roku 2017 znázorňuje rozpětí očekávané úrokové sazby dokonce mezi členy FOMC mezi 2 až 4 procenty. Je z něj také patrné, že ke konci roku 2015 se odhady pohybují kolem 0,25-0,75% (jedno nebo dvě zvýšení o 25 bazických bodů), ke konci roku 2016 kolem 1,25-1,75% (čtyři zvýšení) a ke konci roku 2017 kolem 2,5-3% (pět zvýšení). Tempo tohoto zvyšování je pomalejší než to v červnu 2004, kdy během pouhých dvou let zvýšil Fed základní úrokovou sazbu o 425b.b. Zároveň Fed poskytl odhady vývoje sazeb i v delším období, což je v současnosti okolo 3,5%. Protože se ale s touto předpovědí již počítá, byla snížena o 50b.b., na její aktuální úroveň.

 

Zatímco odhady vývoje úrokových sazeb členů FOMC v delším období nabízejí jedno hledisko, finanční trhy nabízejí druhé. Zdá se, že si vzaly zprávy Fedu ještě více k srdci a v současné době očekávají sazby ke konci roku 2017 okolo pouhých 1,65%, což je podstatně méně, než odhaduje FOMC.

Zcela jiným historickým měřítkem monetární politiky je Taylorovo pravidlo. Vysvětluje historické změny úrokových sazeb Fedu jako funkci makroekonomického vývoje, zejména pak odchylky HDP od jeho trendu (mezera výstupu) a inflace od jejího cíle. Graf níže znázorňuje historickou vypovídací schopnost Taylorova pravidla a odhaduje vývoj monetární politiky v budoucnu na základě makroekonomických předpovědí Fedu a AXA IM. Znázorňuje dopad nulové spodní hranice na restriktivní politiku Fedu v důsledku finanční krize a naznačuje, že pokud by této spodní hranice už nedosáhl, snížil by Fed sazby ještě více.

Taylorovo pravidlo také u různých odhadů předpokládá, že by cíl Fedu měl být v nadcházejících letech nad úrovní nulové spodní hranice. Předpokládaná míra zvyšování podle Taylorova pravidla je ale u současných odhadů nižší, než jaká byla v letech 1994 a 2004, což opět svědčí o pomalejším tempu utahování. Zajímavé je i to, že podle Taylorova pravidla, vycházejícího z makroekonomických odhadů Fedu, by měla být míra utahování základní úrokové sazby pravděpodobně nižší, než jaká vyplývá z jeho bodového grafu.

 

Je samozřejmě pravdou, že toto pravidlo slouží v monetární politice pouze jako jakési doporučení a výsledky závisí na jeho přesné formulaci. Předpokládá totiž stálou, „neutrální sazbu“ – tj. klidovou reálnou úrokovou sazbu, když se ekonomika nachází v rovnováze. Historicky se jeví, že je to kolem 2%. Nicméně v poslední době se zdá být tato sazba poněkud nejistou a i z dubnových zápisů schůze FOMC vyplývá, že „někteří“ jeho členové považují „odhady“ rovnovážné úrokové sazby z historického hlediska za nezvykle nízké. Nižší neutrální sazba by tak ještě více snížila sazby odhadované Taylorovým pravidlem.

 

 

Zvažování alternativních forem utahování

Nejen že si Fed musí zvolit celkový rozsah monetárního utahování, ale musí si i vybrat jeho způsob. Ačkoliv je to v této fázi cyklu nezvyklé, může Fed utahovat buď pomocí běžného zvyšování úrokových sazeb anebo tím, že se zbaví aktiv ve své rozvaze získaných během kvantitativního uvolňování. Bude to rozhodnutí, před kterým stojí Fed poprvé od doby, kdy začal používat základní úrokovou sazbu jako hlavní nástroj své monetární politiky.

Shrnutí: Ve snaze Fedu překonat v době finanční krize omezení nulové spodní hranice, zahájil program rozsáhlého nákupu aktiv a rozšiřování své rozvahy (tj. kvantitativní uvolňování), což je od roku 2008 hlavní nástroj jeho monetární politiky. Tímto způsobem nakoupil aktiva ve výši přesahující 4,5 bilionu USD (státní dluhové papíry, CP kryté hypotékami a bondy vládních agentur), čímž rozšířil svou rozvahu o 3,5 bilionu USD, neboli o 19,5% HDP.

Několik studií se poté zabývalo tím, jaký to bude mít dopad na ekonomiku. Prezident Fedu v San Francisku John Williams zhodnotil několik studií a dospěl k závěru, že nákup aktiv ve výši 600 mld. USD vede k poklesu základní úrokové sazby o 0,75-1%. Pokud vyjdeme z Taylorova pravidla, klesla efektivní sazba pod -4%. Navíc je Fed nakloněn myšlence, že pro monetární politiku je důležitý objem nakoupených aktiv, spíše než toky. Z uvedeného tedy vyplývá, že při současném stavu rozvahy je „efektivní“ sazba monetární politiky někde pod úrovní -4%.

 

 

Spolu s normalizací monetární politiky Fed také naznačil, že pravděpodobně začne svou rozvahu zmenšovat (opak kvantitativního uvolňování). Prohlásil, že:

„Výbor se chystá ukončit anebo postupně ukončovat reinvestování (jistin z cenných papírů získaných během kvantitativního uvolňování) poté, co začne zvyšovat cílovou sazbu.“

Podobně prezident Fedu v Atlantě Lockhart nedávno (6. května) prohlásil, že očekává konec reinvestování „pár měsíců po prvním zvýšení.“

Žádost o bezplatný návrh
VÝHODNÝCH INVESTIC
Odeslat žádost o VÝHODNÉ INVESTICE
Máte dotaz ke spoření?
Zeptejte se nás!

Chci zodpovědět dotaz