Hledání příležitostí v Peru a Chile - I. Část

18.07.2016 | Mark Mobius | Investování

Já a můj tým jsme v tomto roce vyrazili za hledáním investičních příležitostí do zemí Latinské Ameriky, jako jsou Peru a Chile. V ekonomikách obou zemí hraje důležitou roli těžební sektor těžící zejména zlato, stříbro, měď a zinek.

02B77657.jpg
Graf
Hledáte výhodné INVESTICE?


S námi je získáte


jsme na trhu již od roku 1998 a naši klienti s námi investují

13 767 445 521



Investujte do exkluzivních produktů
-

Náš návrh investic je bezplatný a nezávazný
-
-

 

 

 

Organizace návštěvy dolu vysoko v peruánských horách provázely jedny z nejsložitějších jednání, jakými kdy náš tým musel projít. Komunikace a domluva podmínek s důlní společností byly zdlouhavé a nebyli jsme daleko od toho, abychom celou akci vzdali. Pár dnů před plánovanou návštěvnou nás důlní společnosti požádala o lékařskou prohlídku a dokumenty prokazující, že jsme kryti životním pojištěním. Starší členové našeho týmu dokonce museli absolvovat vyšetření na elektrokardiogramu. V tu chvíli jsme byli skutečně blízko ke zrušení celé akce. K němu nakonec nedošlo a já skončil na posteli v mém hotelu v Limě s doktorem provádějícím vyšetření za pomoci elektrokardiogramu. Na tuto zkušenost určitě nikdy nezapomenu, zejména na chvíli, kdy doktor zjistil, že jeho zařízení nefunguje správně. I tak jsem však vyšetření podstoupil úspěšně. Závěr: Jsem v kondici umožňující pobyt ve vysokých nadmořských výškách.

Starosti, které pro důlní společnost představuje návštěva nebezpečného dolu, však umím pochopit. Naštěstí, zanedlouho po vyšetření jsem se mohl vydat na svou „výpravu“.

Povrch letiště pobřežního města, na kterém jsme přistávali během naší výpravy k dolu, by mohl být použit pro natáčení scén o povrchu Měsíce či Hvězdných válek.  Žádná vegetace, jen do hněda zbarvené vlnité kamenité podloží. Dvouproudová silnice k dolu byla naopak v perfektním stavu, vinoucí se kolem hor, po nichž jsme stoupali. Během jízdy jsme si občas všimli malých domů z betonových panelů se střechou z vlnitého kovového materiálu. Cesta z pobřežního města do dolu nacházejícího se 3 400 metrů nad hladinou moře trvala hodinu a půl.

Místo našeho setkání by šlo popsat jako malé město uprostřed ničeho čítající 2 000 obyvatel včetně 1 500 horníků, 500 stavebníků, podpůrného personálu a rodin zaměstnanců. Toto město mělo svůj kostel, golfové hřiště, fotbalové hřiště, nemocnici, pobočky řady bank, školy apod.

Celá návštěva byla pro všechny z nás vzrušující a zajímavou zkušeností. Byli jsme překvapeni přesností, s jakou pracují lidé v dolu. Všichni  se zdáli být na svou práci pyšní a stále mluvili o plánech, jako je růst produkce a optimalizace nákladů na těžbu. Bylo pozoruhodné, že důlní společnost dokázala vytvořit takové pracovní prostředí v tak nehostinných a izolovaných podmínkách. Rovněž bylo velmi zajímavé, s jakým citem pro detail probíhaly běžné práce a bezpečnostní opatření.

Obrovské nákladní vozy v hodnotě 4,5 milionu amerických dolarů, které v tomto dole používali, byly schopné přepravit 400 tun materiálu najednou. Jedna pneumatika pro takové vozidlo údajně stojí 50 000 amerických dolarů. Kvůli jejich rozměrům, tyto nákladní vozy nemohou jezdit po horském terénu, v případě potřeby jejich přesunu jsou tak nejdříve rozmontovány a následně opětovně složeny. I přestože mají obrovské dieselové motory, můžeme tyto nákladní vozy částečně nazývat i „elektromobily“, protože motory vyrábí elektřinu, která následně pohání kola.

Poté, co jsme si oblékli ochranné vesty a přilby, mohli jsme navštívit zrovna otevřenou část dolu, což osobně považuji za vrchol naší návštěvy. Důlní jáma měla 3 kilometry v průměru a byla 1 kilometr hluboká. Tvar důlní jámy je ve skutečnosti malým architektonickým dílem beroucím v potaz trasy pro odvoz materiálu, sklon a šířku svahu. Na místě se nacházela také elektronická zařízení monitorující stav podloží a případné nechtěné pohyby terénu. Měli jsme obrovské štěstí v tom, že jsme mohli zhlédnout odstřel jedné z části důlní jámy. V jiné části dolu jsme pak mohli pozorovat několik prvků vybavení, včetně koncentrátu rudy, rozpouštědel a elektrolytického procesu čištění rudy pro její přípravu na konečné tavení.

Analytici se specializací na měď vyjádřili své obavy o stav poptávky po mědi, která byla ovlivněna zpomalováním ekonomiky Číny. Čína je jedním z největších spotřebitelů mědi (poptávka Číny tvoří 45 % světové poptávky po mědi). Měď je důležitým materiálem ve stavebnictví a navzdory tomu, že ekonomický růst Číny zpomaluje, celková spotřeba mědi rostla jak v Číně, tak Japonsku, USA a Evropě, kdy by tento trend navíc měl v budoucnu pokračovat.

Zatímco doly s vysokými náklady na těžbu zaznamenávaly pokles produkce, otevírají se nové doly s nižšími provozními náklady, což zastavilo růst cen nejen v případě mědi, ale také ostatních nerostů, jako jsou molybden, stříbro, zinek a zlato. Navzdory těmto poklesům, těžební společnosti pokračovaly v rozšiřování produkce a otevírání nových dolů, protože v minulosti již investovaly příliš mnoho peněz do vybudování těchto dolů, takže by nedávalo doly „zakonzervovat“ a čekat na další růst cen. Objem investic je tak obrovský a čas nutný k přípravě nového místa k těžbě trvá běžně pět a více let, pro těžební společnosti je tedy nezbytné nahlížet na vývoj v odvětví z dlouhodobého hlediska. Samozřejmě, nízké ceny vzbuzují v krátkodobém horizontu obavy.

Měď je ve velkém užívána ve stavebnictví a spotřebním zboží, včetně automobilů a elektroniky a hraje klíčovou roli v oblasti informačních a komunikačních technologií. Někteří z řídících pracovníků dolů, který jsme navštívili, byli optimisty v tom, že silné ekonomické zotavení v USA a Evropě a odhadovaný růst poptávky v Číně by v roce 2016 mohly zvýšit poptávku po mědi o cca 3 %. Tito pracovníci také očekávali, že růst poptávky po mědi ze strany automobilového průmyslu a výrobců elektrických rozvodů by mohl nahradit poklesy poptávky po mědi ze stavebního sektoru zaměřeného na rezidenční bydlení.

Nedostatek měděného odpadu byl další faktor, který by potenciálně mohl omezovat nabídku a podpořit růst cen. Současné nízké ceny mědi snížily motivaci důlních společností po celém světě otevírat nové doly, což v budoucnosti může ovlivnit nabídku na trhu. Nicméně, nyní jsou zisky společností těžících měď stále pod tlakem.

Ekologický dopad dolů byl jedním z témat naší diskuze s vedoucími pracovníky. Každé rozšiřování těžby je předmětem studie zkoumající vliv na životní prostředí a jakékoliv rozšiřování těžby musí být schváleno Ministerstvem energetiky a těžby Peru. Předmětem studií byl v minulosti také dopad těžby na zdroje podzemní vody. Dozvěděli jsme se, že zdejší agentura na ochranu životního prostředí je v kontrole dolů velmi pečlivá a neváhá pokutovat jakékoliv porušení pravidel těžby. V minulosti se dokonce objevil případ, kdy těžební společnost musela vyplácet desítky milionů dolarů na kompenzacích obětem úniku kyseliny. Nehody a soudní spory jsou v případě těžebních společností riziky, se kterými se musí počítat.

Peru je pro těžbu dobrou jurisdikcí, byt politici vytvořili nejistotu, jež vyústila v nepokoje a protesty, které těžební společnosti oprávněně znepokojují. Nicméně, manažeři, s nimiž jsme mluvili v době před místními prezidentskými volbami, cítili naději, že by vláda mohla vyjádřit těžebnímu sektoru podporu a schválit spuštění nových projektů, jež by vytvořily nová pracovní místa v době, kdy ekonomika země laškuje s recesí. Během našeho pobytu v Peru, vláda ohlásila snížení firemních daní ze současných 30 % na 26 % do roku 2019. Od té doby, vítězství Pedra Pabla Kuczynského,  jenž převzal úřad v červenci tohoto roku a který ohlásil „pro-podnikatelskou“ politiku s cílem přilákat zahraniční investory, je vnímáno jako další naděje pozitivního vývoje průmyslu.

Poté, co jsme se vrátili z hor zpět na letiště, odletěli jsme do Chile. Již v letadle jsem pocítil stesk po těch tvrdě pracujících a přátelských lidech, kteří dělali maximu pro to, aby svět zásobovali mědí a dalšími nerosty z tak zdevastovaného místa.

Solná krajina v Chile

Naší destinací v Chile byla Calama, s průměrnými ročními srážkami okolo 5 milimetrů jedno z nejvyprahlejších měst na světě. V okolí tohoto města jsme navštívili Salar de Atacama, jedno z největších solných polí v Chile. Krajina byla poseta horami neobvyklých tvarů, jež mi připomínaly zvířata či lidi. Tato oblast je turistickou destinací. Lidé sem jezdí pozorovat „měsíční krajinu“ a solná pole. Nacházejí se zde také aktivní vulkány a horké gejzíry a samozřejmě také místa s aktivní těžbou mědi a lithia.

Domy, které jsme míjeli na naší cestě do hotelu, jako by se svým nízkým zastřešením skrývaly před intenzivním slunečním svitem.  Do hotelu jsme dorazili až za tmy. Byl to spíše malý hotel se zdmi ze dřeva, kamennými podlahami a chodbami s pokoji připomínajícími motel. Po našem příchodu jsem takřka okamžitě ulehl do postele, abych se následující den mohl vypravit do solných polí a těžebních oblastní v okolí.

Salar de Atacama je 3 000 kilometrů čtverečních velkou plochou s mixem šedé a hnědé soli. Toto pole je obklopeno horami, kdy se na východ od tohoto místa rozprostíraly Andy. Na tomto místě se nacházela naleziště nejčistšího lithia na světě, jež tvoří zhruba jednu třetinu světových zásob. Někteří lidé toto místo dokonce nazývají „Saudskou Arábií lithia“.

Navštívili jsme místo těžby s moderními, dobře navrženými kancelářemi a pohodlným vybavením, jehož součástí byly i místnosti pro návštěvy. Zástupce společností, který za námi přiletěl ze Santiaga, nás seznámil s jednotlivými částmi těžby, zejména bezpečnostními opatřeními. Vyzbrojeni ochrannými přilbami a vestami jsme vyrazili k solným polím. Pozorovali jsme, jak společnost používala špinavou zeminu k ohraničení části pole, takže solný roztok pumpovaný na povrch mohl být vysušen sluncem ve stovkách podobných „nádrží“. Jakmile dojde k vypaření vody, zbarví se pole do světle modré a zelené barvy. Dojde k vytvoření směsi draslíku s viskózní kapalinou a chloridu lithného, která se následně vyváží do celého světa.

V těchto dnech je vhodné zmínit, že lithium je velmi žádanou komoditou, zejména ze strany výrobců nabíjecích lithiových baterií. Ačkoliv lithium tvoří cca 5 % obsahu takových baterií, je jejich velmi důležitou součástí. Světová poptávka po lithiu roste  s rozšiřujícím se využitím této komodity nejen v bateriích elektromobilů, ale také baterií mobilních telefonů a přenosných počítačů. Světlou budoucnost lithiu předpovídá i fakt, že lithium může sloužit ke skladování elektrické energie ve velkém množství. Některé společnosti již instalovaly lithiové baterie skladující elektrickou energii pro případ možného výpadu dodávek elektrické energie. Jedna firma dokonce plánuje, že bude disponovat lithium iontovou baterií s výkonem odpovídající jedné celé uhelné elektrárně.

Při zkoumání historie této společností jsem zjistil, že se k ní váže mnohem více zajímavých informací. Například, že o místní solná pole se v minulosti vedly války. Zaslechl jsem také názvy jako dusičnan sodný, ledek a další látky, jejichž názvy mi splývaly. Jednalo se o látky využívané při řadě chemických reakcí, výrobě skla či keramiky a vybavení pro ohňostroje, které byly k nalezení v podloží pouště Atacama, která byla po asi 100 let výhradním zdrojem těchto látek.

Dusičnan sodný byl v 19. století používán při výrobě hnojiv a střelného prachu. Ve 20. století pak došlo k rozšíření užívání této látky k výrobě čpavku a syntetického ledku. Nyní je dusičnan sodný využíván také v potravinářství, energetice a prostředcích na čištění odpadních vod či v ústních vodách.

Je také zajímavé pozorovat, jak se v průběhu času mění využití látek nacházejících se v této oblasti.

Organizace návštěvy dolu vysoko v peruánských horách provázely jedny z nejsložitějších jednání, jakými kdy náš tým musel projít. Komunikace a domluva podmínek s důlní společností byly zdlouhavé a nebyli jsme daleko od toho, abychom celou akci vzdali. Pár dnů před plánovanou návštěvnou nás důlní společnosti požádala o lékařskou prohlídku a dokumenty prokazující, že jsme kryti životním pojištěním. Starší členové našeho týmu dokonce museli absolvovat vyšetření na elektrokardiogramu. V tu chvíli jsme byli skutečně blízko ke zrušení celé akce. K němu nakonec nedošlo a já skončil na posteli v mém hotelu v Limě s doktorem provádějícím vyšetření za pomoci elektrokardiogramu. Na tuto zkušenost určitě nikdy nezapomenu, zejména na chvíli, kdy doktor zjistil, že jeho zařízení nefunguje správně. I tak jsem však vyšetření podstoupil úspěšně. Závěr: Jsem v kondici umožňující pobyt ve vysokých nadmořských výškách.

Starosti, které pro důlní společnost představuje návštěva nebezpečného dolu, však umím pochopit. Naštěstí, zanedlouho po vyšetření jsem se mohl vydat na svou „výpravu“.

Povrch letiště pobřežního města, na kterém jsme přistávali během naší výpravy k dolu, by mohl být použit pro natáčení scén o povrchu Měsíce či Hvězdných válek.  Žádná vegetace, jen do hněda zbarvené vlnité kamenité podloží. Dvouproudová silnice k dolu byla naopak v perfektním stavu, vinoucí se kolem hor, po nichž jsme stoupali. Během jízdy jsme si občas všimli malých domů z betonových panelů se střechou z vlnitého kovového materiálu. Cesta z pobřežního města do dolu nacházejícího se 3 400 metrů nad hladinou moře trvala hodinu a půl.

Místo našeho setkání by šlo popsat jako malé město uprostřed ničeho čítající 2 000 obyvatel včetně 1 500 horníků, 500 stavebníků, podpůrného personálu a rodin zaměstnanců. Toto město mělo svůj kostel, golfové hřiště, fotbalové hřiště, nemocnici, pobočky řady bank, školy apod.

Celá návštěva byla pro všechny z nás vzrušující a zajímavou zkušeností. Byli jsme překvapeni přesností, s jakou pracují lidé v dolu. Všichni  se zdáli být na svou práci pyšní a stále mluvili o plánech, jako je růst produkce a optimalizace nákladů na těžbu. Bylo pozoruhodné, že důlní společnost dokázala vytvořit takové pracovní prostředí v tak nehostinných a izolovaných podmínkách. Rovněž bylo velmi zajímavé, s jakým citem pro detail probíhaly běžné práce a bezpečnostní opatření.

Obrovské nákladní vozy v hodnotě 4,5 milionu amerických dolarů, které v tomto dole používali, byly schopné přepravit 400 tun materiálu najednou. Jedna pneumatika pro takové vozidlo údajně stojí 50 000 amerických dolarů. Kvůli jejich rozměrům, tyto nákladní vozy nemohou jezdit po horském terénu, v případě potřeby jejich přesunu jsou tak nejdříve rozmontovány a následně opětovně složeny. I přestože mají obrovské dieselové motory, můžeme tyto nákladní vozy částečně nazývat i „elektromobily“, protože motory vyrábí elektřinu, která následně pohání kola.

Poté, co jsme si oblékli ochranné vesty a přilby, mohli jsme navštívit zrovna otevřenou část dolu, což osobně považuji za vrchol naší návštěvy. Důlní jáma měla 3 kilometry v průměru a byla 1 kilometr hluboká. Tvar důlní jámy je ve skutečnosti malým architektonickým dílem beroucím v potaz trasy pro odvoz materiálu, sklon a šířku svahu. Na místě se nacházela také elektronická zařízení monitorující stav podloží a případné nechtěné pohyby terénu. Měli jsme obrovské štěstí v tom, že jsme mohli zhlédnout odstřel jedné z části důlní jámy. V jiné části dolu jsme pak mohli pozorovat několik prvků vybavení, včetně koncentrátu rudy, rozpouštědel a elektrolytického procesu čištění rudy pro její přípravu na konečné tavení.

Analytici se specializací na měď vyjádřili své obavy o stav poptávky po mědi, která byla ovlivněna zpomalováním ekonomiky Číny. Čína je jedním z největších spotřebitelů mědi (poptávka Číny tvoří 45 % světové poptávky po mědi). Měď je důležitým materiálem ve stavebnictví a navzdory tomu, že ekonomický růst Číny zpomaluje, celková spotřeba mědi rostla jak v Číně, tak Japonsku, USA a Evropě, kdy by tento trend navíc měl v budoucnu pokračovat.

Zatímco doly s vysokými náklady na těžbu zaznamenávaly pokles produkce, otevírají se nové doly s nižšími provozními náklady, což zastavilo růst cen nejen v případě mědi, ale také ostatních nerostů, jako jsou molybden, stříbro, zinek a zlato. Navzdory těmto poklesům, těžební společnosti pokračovaly v rozšiřování produkce a otevírání nových dolů, protože v minulosti již investovaly příliš mnoho peněz do vybudování těchto dolů, takže by nedávalo doly „zakonzervovat“ a čekat na další růst cen. Objem investic je tak obrovský a čas nutný k přípravě nového místa k těžbě trvá běžně pět a více let, pro těžební společnosti je tedy nezbytné nahlížet na vývoj v odvětví z dlouhodobého hlediska. Samozřejmě, nízké ceny vzbuzují v krátkodobém horizontu obavy.

Měď je ve velkém užívána ve stavebnictví a spotřebním zboží, včetně automobilů a elektroniky a hraje klíčovou roli v oblasti informačních a komunikačních technologií. Někteří z řídících pracovníků dolů, který jsme navštívili, byli optimisty v tom, že silné ekonomické zotavení v USA a Evropě a odhadovaný růst poptávky v Číně by v roce 2016 mohly zvýšit poptávku po mědi o cca 3 %. Tito pracovníci také očekávali, že růst poptávky po mědi ze strany automobilového průmyslu a výrobců elektrických rozvodů by mohl nahradit poklesy poptávky po mědi ze stavebního sektoru zaměřeného na rezidenční bydlení.

Nedostatek měděného odpadu byl další faktor, který by potenciálně mohl omezovat nabídku a podpořit růst cen. Současné nízké ceny mědi snížily motivaci důlních společností po celém světě otevírat nové doly, což v budoucnosti může ovlivnit nabídku na trhu. Nicméně, nyní jsou zisky společností těžících měď stále pod tlakem.

Ekologický dopad dolů byl jedním z témat naší diskuze s vedoucími pracovníky. Každé rozšiřování těžby je předmětem studie zkoumající vliv na životní prostředí a jakékoliv rozšiřování těžby musí být schváleno Ministerstvem energetiky a těžby Peru. Předmětem studií byl v minulosti také dopad těžby na zdroje podzemní vody. Dozvěděli jsme se, že zdejší agentura na ochranu životního prostředí je v kontrole dolů velmi pečlivá a neváhá pokutovat jakékoliv porušení pravidel těžby. V minulosti se dokonce objevil případ, kdy těžební společnost musela vyplácet desítky milionů dolarů na kompenzacích obětem úniku kyseliny. Nehody a soudní spory jsou v případě těžebních společností riziky, se kterými se musí počítat.

Peru je pro těžbu dobrou jurisdikcí, byt politici vytvořili nejistotu, jež vyústila v nepokoje a protesty, které těžební společnosti oprávněně znepokojují. Nicméně, manažeři, s nimiž jsme mluvili v době před místními prezidentskými volbami, cítili naději, že by vláda mohla vyjádřit těžebnímu sektoru podporu a schválit spuštění nových projektů, jež by vytvořily nová pracovní místa v době, kdy ekonomika země laškuje s recesí. Během našeho pobytu v Peru, vláda ohlásila snížení firemních daní ze současných 30 % na 26 % do roku 2019. Od té doby, vítězství Pedra Pabla Kuczynského,  jenž převzal úřad v červenci tohoto roku a který ohlásil „pro-podnikatelskou“ politiku s cílem přilákat zahraniční investory, je vnímáno jako další naděje pozitivního vývoje průmyslu.

Poté, co jsme se vrátili z hor zpět na letiště, odletěli jsme do Chile. Již v letadle jsem pocítil stesk po těch tvrdě pracujících a přátelských lidech, kteří dělali maximu pro to, aby svět zásobovali mědí a dalšími nerosty z tak zdevastovaného místa.

Solná krajina v Chile

Naší destinací v Chile byla Calama, s průměrnými ročními srážkami okolo 5 milimetrů jedno z nejvyprahlejších měst na světě. V okolí tohoto města jsme navštívili Salar de Atacama, jedno z největších solných polí v Chile. Krajina byla poseta horami neobvyklých tvarů, jež mi připomínaly zvířata či lidi. Tato oblast je turistickou destinací. Lidé sem jezdí pozorovat „měsíční krajinu“ a solná pole. Nacházejí se zde také aktivní vulkány a horké gejzíry a samozřejmě také místa s aktivní těžbou mědi a lithia.

Domy, které jsme míjeli na naší cestě do hotelu, jako by se svým nízkým zastřešením skrývaly před intenzivním slunečním svitem.  Do hotelu jsme dorazili až za tmy. Byl to spíše malý hotel se zdmi ze dřeva, kamennými podlahami a chodbami s pokoji připomínajícími motel. Po našem příchodu jsem takřka okamžitě ulehl do postele, abych se následující den mohl vypravit do solných polí a těžebních oblastní v okolí.

Salar de Atacama je 3 000 kilometrů čtverečních velkou plochou s mixem šedé a hnědé soli. Toto pole je obklopeno horami, kdy se na východ od tohoto místa rozprostíraly Andy. Na tomto místě se nacházela naleziště nejčistšího lithia na světě, jež tvoří zhruba jednu třetinu světových zásob. Někteří lidé toto místo dokonce nazývají „Saudskou Arábií lithia“.

Navštívili jsme místo těžby s moderními, dobře navrženými kancelářemi a pohodlným vybavením, jehož součástí byly i místnosti pro návštěvy. Zástupce společností, který za námi přiletěl ze Santiaga, nás seznámil s jednotlivými částmi těžby, zejména bezpečnostními opatřeními. Vyzbrojeni ochrannými přilbami a vestami jsme vyrazili k solným polím. Pozorovali jsme, jak společnost používala špinavou zeminu k ohraničení části pole, takže solný roztok pumpovaný na povrch mohl být vysušen sluncem ve stovkách podobných „nádrží“. Jakmile dojde k vypaření vody, zbarví se pole do světle modré a zelené barvy. Dojde k vytvoření směsi draslíku s viskózní kapalinou a chloridu lithného, která se následně vyváží do celého světa.

V těchto dnech je vhodné zmínit, že lithium je velmi žádanou komoditou, zejména ze strany výrobců nabíjecích lithiových baterií. Ačkoliv lithium tvoří cca 5 % obsahu takových baterií, je jejich velmi důležitou součástí. Světová poptávka po lithiu roste  s rozšiřujícím se využitím této komodity nejen v bateriích elektromobilů, ale také baterií mobilních telefonů a přenosných počítačů. Světlou budoucnost lithiu předpovídá i fakt, že lithium může sloužit ke skladování elektrické energie ve velkém množství. Některé společnosti již instalovaly lithiové baterie skladující elektrickou energii pro případ možného výpadu dodávek elektrické energie. Jedna firma dokonce plánuje, že bude disponovat lithium iontovou baterií s výkonem odpovídající jedné celé uhelné elektrárně.

Při zkoumání historie této společností jsem zjistil, že se k ní váže mnohem více zajímavých informací. Například, že o místní solná pole se v minulosti vedly války. Zaslechl jsem také názvy jako dusičnan sodný, ledek a další látky, jejichž názvy mi splývaly. Jednalo se o látky využívané při řadě chemických reakcí, výrobě skla či keramiky a vybavení pro ohňostroje, které byly k nalezení v podloží pouště Atacama, která byla po asi 100 let výhradním zdrojem těchto látek.

Dusičnan sodný byl v 19. století používán při výrobě hnojiv a střelného prachu. Ve 20. století pak došlo k rozšíření užívání této látky k výrobě čpavku a syntetického ledku. Nyní je dusičnan sodný využíván také v potravinářství, energetice a prostředcích na čištění odpadních vod či v ústních vodách.

Je také zajímavé pozorovat, jak se v průběhu času mění využití látek nacházejících se v této oblasti.

Organizace návštěvy dolu vysoko v peruánských horách provázely jedny z nejsložitějších jednání, jakými kdy náš tým musel projít. Komunikace a domluva podmínek s důlní společností byly zdlouhavé a nebyli jsme daleko od toho, abychom celou akci vzdali. Pár dnů před plánovanou návštěvnou nás důlní společnosti požádala o lékařskou prohlídku a dokumenty prokazující, že jsme kryti životním pojištěním. Starší členové našeho týmu dokonce museli absolvovat vyšetření na elektrokardiogramu. V tu chvíli jsme byli skutečně blízko ke zrušení celé akce. K němu nakonec nedošlo a já skončil na posteli v mém hotelu v Limě s doktorem provádějícím vyšetření za pomoci elektrokardiogramu. Na tuto zkušenost určitě nikdy nezapomenu, zejména na chvíli, kdy doktor zjistil, že jeho zařízení nefunguje správně. I tak jsem však vyšetření podstoupil úspěšně. Závěr: Jsem v kondici umožňující pobyt ve vysokých nadmořských výškách.

Starosti, které pro důlní společnost představuje návštěva nebezpečného dolu, však umím pochopit. Naštěstí, zanedlouho po vyšetření jsem se mohl vydat na svou „výpravu“.

Povrch letiště pobřežního města, na kterém jsme přistávali během naší výpravy k dolu, by mohl být použit pro natáčení scén o povrchu Měsíce či Hvězdných válek.  Žádná vegetace, jen do hněda zbarvené vlnité kamenité podloží. Dvouproudová silnice k dolu byla naopak v perfektním stavu, vinoucí se kolem hor, po nichž jsme stoupali. Během jízdy jsme si občas všimli malých domů z betonových panelů se střechou z vlnitého kovového materiálu. Cesta z pobřežního města do dolu nacházejícího se 3 400 metrů nad hladinou moře trvala hodinu a půl.

Místo našeho setkání by šlo popsat jako malé město uprostřed ničeho čítající 2 000 obyvatel včetně 1 500 horníků, 500 stavebníků, podpůrného personálu a rodin zaměstnanců. Toto město mělo svůj kostel, golfové hřiště, fotbalové hřiště, nemocnici, pobočky řady bank, školy apod.

Celá návštěva byla pro všechny z nás vzrušující a zajímavou zkušeností. Byli jsme překvapeni přesností, s jakou pracují lidé v dolu. Všichni  se zdáli být na svou práci pyšní a stále mluvili o plánech, jako je růst produkce a optimalizace nákladů na těžbu. Bylo pozoruhodné, že důlní společnost dokázala vytvořit takové pracovní prostředí v tak nehostinných a izolovaných podmínkách. Rovněž bylo velmi zajímavé, s jakým citem pro detail probíhaly běžné práce a bezpečnostní opatření.

Obrovské nákladní vozy v hodnotě 4,5 milionu amerických dolarů, které v tomto dole používali, byly schopné přepravit 400 tun materiálu najednou. Jedna pneumatika pro takové vozidlo údajně stojí 50 000 amerických dolarů. Kvůli jejich rozměrům, tyto nákladní vozy nemohou jezdit po horském terénu, v případě potřeby jejich přesunu jsou tak nejdříve rozmontovány a následně opětovně složeny. I přestože mají obrovské dieselové motory, můžeme tyto nákladní vozy částečně nazývat i „elektromobily“, protože motory vyrábí elektřinu, která následně pohání kola.

Poté, co jsme si oblékli ochranné vesty a přilby, mohli jsme navštívit zrovna otevřenou část dolu, což osobně považuji za vrchol naší návštěvy. Důlní jáma měla 3 kilometry v průměru a byla 1 kilometr hluboká. Tvar důlní jámy je ve skutečnosti malým architektonickým dílem beroucím v potaz trasy pro odvoz materiálu, sklon a šířku svahu. Na místě se nacházela také elektronická zařízení monitorující stav podloží a případné nechtěné pohyby terénu. Měli jsme obrovské štěstí v tom, že jsme mohli zhlédnout odstřel jedné z části důlní jámy. V jiné části dolu jsme pak mohli pozorovat několik prvků vybavení, včetně koncentrátu rudy, rozpouštědel a elektrolytického procesu čištění rudy pro její přípravu na konečné tavení.

Analytici se specializací na měď vyjádřili své obavy o stav poptávky po mědi, která byla ovlivněna zpomalováním ekonomiky Číny. Čína je jedním z největších spotřebitelů mědi (poptávka Číny tvoří 45 % světové poptávky po mědi). Měď je důležitým materiálem ve stavebnictví a navzdory tomu, že ekonomický růst Číny zpomaluje, celková spotřeba mědi rostla jak v Číně, tak Japonsku, USA a Evropě, kdy by tento trend navíc měl v budoucnu pokračovat.

Zatímco doly s vysokými náklady na těžbu zaznamenávaly pokles produkce, otevírají se nové doly s nižšími provozními náklady, což zastavilo růst cen nejen v případě mědi, ale také ostatních nerostů, jako jsou molybden, stříbro, zinek a zlato. Navzdory těmto poklesům, těžební společnosti pokračovaly v rozšiřování produkce a otevírání nových dolů, protože v minulosti již investovaly příliš mnoho peněz do vybudování těchto dolů, takže by nedávalo doly „zakonzervovat“ a čekat na další růst cen. Objem investic je tak obrovský a čas nutný k přípravě nového místa k těžbě trvá běžně pět a více let, pro těžební společnosti je tedy nezbytné nahlížet na vývoj v odvětví z dlouhodobého hlediska. Samozřejmě, nízké ceny vzbuzují v krátkodobém horizontu obavy.

Měď je ve velkém užívána ve stavebnictví a spotřebním zboží, včetně automobilů a elektroniky a hraje klíčovou roli v oblasti informačních a komunikačních technologií. Někteří z řídících pracovníků dolů, který jsme navštívili, byli optimisty v tom, že silné ekonomické zotavení v USA a Evropě a odhadovaný růst poptávky v Číně by v roce 2016 mohly zvýšit poptávku po mědi o cca 3 %. Tito pracovníci také očekávali, že růst poptávky po mědi ze strany automobilového průmyslu a výrobců elektrických rozvodů by mohl nahradit poklesy poptávky po mědi ze stavebního sektoru zaměřeného na rezidenční bydlení.

Nedostatek měděného odpadu byl další faktor, který by potenciálně mohl omezovat nabídku a podpořit růst cen. Současné nízké ceny mědi snížily motivaci důlních společností po celém světě otevírat nové doly, což v budoucnosti může ovlivnit nabídku na trhu. Nicméně, nyní jsou zisky společností těžících měď stále pod tlakem.

Ekologický dopad dolů byl jedním z témat naší diskuze s vedoucími pracovníky. Každé rozšiřování těžby je předmětem studie zkoumající vliv na životní prostředí a jakékoliv rozšiřování těžby musí být schváleno Ministerstvem energetiky a těžby Peru. Předmětem studií byl v minulosti také dopad těžby na zdroje podzemní vody. Dozvěděli jsme se, že zdejší agentura na ochranu životního prostředí je v kontrole dolů velmi pečlivá a neváhá pokutovat jakékoliv porušení pravidel těžby. V minulosti se dokonce objevil případ, kdy těžební společnost musela vyplácet desítky milionů dolarů na kompenzacích obětem úniku kyseliny. Nehody a soudní spory jsou v případě těžebních společností riziky, se kterými se musí počítat.

Peru je pro těžbu dobrou jurisdikcí, byt politici vytvořili nejistotu, jež vyústila v nepokoje a protesty, které těžební společnosti oprávněně znepokojují. Nicméně, manažeři, s nimiž jsme mluvili v době před místními prezidentskými volbami, cítili naději, že by vláda mohla vyjádřit těžebnímu sektoru podporu a schválit spuštění nových projektů, jež by vytvořily nová pracovní místa v době, kdy ekonomika země laškuje s recesí. Během našeho pobytu v Peru, vláda ohlásila snížení firemních daní ze současných 30 % na 26 % do roku 2019. Od té doby, vítězství Pedra Pabla Kuczynského,  jenž převzal úřad v červenci tohoto roku a který ohlásil „pro-podnikatelskou“ politiku s cílem přilákat zahraniční investory, je vnímáno jako další naděje pozitivního vývoje průmyslu.

Poté, co jsme se vrátili z hor zpět na letiště, odletěli jsme do Chile. Již v letadle jsem pocítil stesk po těch tvrdě pracujících a přátelských lidech, kteří dělali maximu pro to, aby svět zásobovali mědí a dalšími nerosty z tak zdevastovaného místa.

Solná krajina v Chile

Naší destinací v Chile byla Calama, s průměrnými ročními srážkami okolo 5 milimetrů jedno z nejvyprahlejších měst na světě. V okolí tohoto města jsme navštívili Salar de Atacama, jedno z největších solných polí v Chile. Krajina byla poseta horami neobvyklých tvarů, jež mi připomínaly zvířata či lidi. Tato oblast je turistickou destinací. Lidé sem jezdí pozorovat „měsíční krajinu“ a solná pole. Nacházejí se zde také aktivní vulkány a horké gejzíry a samozřejmě také místa s aktivní těžbou mědi a lithia.

Domy, které jsme míjeli na naší cestě do hotelu, jako by se svým nízkým zastřešením skrývaly před intenzivním slunečním svitem.  Do hotelu jsme dorazili až za tmy. Byl to spíše malý hotel se zdmi ze dřeva, kamennými podlahami a chodbami s pokoji připomínajícími motel. Po našem příchodu jsem takřka okamžitě ulehl do postele, abych se následující den mohl vypravit do solných polí a těžebních oblastní v okolí.

Salar de Atacama je 3 000 kilometrů čtverečních velkou plochou s mixem šedé a hnědé soli. Toto pole je obklopeno horami, kdy se na východ od tohoto místa rozprostíraly Andy. Na tomto místě se nacházela naleziště nejčistšího lithia na světě, jež tvoří zhruba jednu třetinu světových zásob. Někteří lidé toto místo dokonce nazývají „Saudskou Arábií lithia“.

Navštívili jsme místo těžby s moderními, dobře navrženými kancelářemi a pohodlným vybavením, jehož součástí byly i místnosti pro návštěvy. Zástupce společností, který za námi přiletěl ze Santiaga, nás seznámil s jednotlivými částmi těžby, zejména bezpečnostními opatřeními. Vyzbrojeni ochrannými přilbami a vestami jsme vyrazili k solným polím. Pozorovali jsme, jak společnost používala špinavou zeminu k ohraničení části pole, takže solný roztok pumpovaný na povrch mohl být vysušen sluncem ve stovkách podobných „nádrží“. Jakmile dojde k vypaření vody, zbarví se pole do světle modré a zelené barvy. Dojde k vytvoření směsi draslíku s viskózní kapalinou a chloridu lithného, která se následně vyváží do celého světa.

V těchto dnech je vhodné zmínit, že lithium je velmi žádanou komoditou, zejména ze strany výrobců nabíjecích lithiových baterií. Ačkoliv lithium tvoří cca 5 % obsahu takových baterií, je jejich velmi důležitou součástí. Světová poptávka po lithiu roste  s rozšiřujícím se využitím této komodity nejen v bateriích elektromobilů, ale také baterií mobilních telefonů a přenosných počítačů. Světlou budoucnost lithiu předpovídá i fakt, že lithium může sloužit ke skladování elektrické energie ve velkém množství. Některé společnosti již instalovaly lithiové baterie skladující elektrickou energii pro případ možného výpadu dodávek elektrické energie. Jedna firma dokonce plánuje, že bude disponovat lithium iontovou baterií s výkonem odpovídající jedné celé uhelné elektrárně.

Při zkoumání historie této společností jsem zjistil, že se k ní váže mnohem více zajímavých informací. Například, že o místní solná pole se v minulosti vedly války. Zaslechl jsem také názvy jako dusičnan sodný, ledek a další látky, jejichž názvy mi splývaly. Jednalo se o látky využívané při řadě chemických reakcí, výrobě skla či keramiky a vybavení pro ohňostroje, které byly k nalezení v podloží pouště Atacama, která byla po asi 100 let výhradním zdrojem těchto látek.

Dusičnan sodný byl v 19. století používán při výrobě hnojiv a střelného prachu. Ve 20. století pak došlo k rozšíření užívání této látky k výrobě čpavku a syntetického ledku. Nyní je dusičnan sodný využíván také v potravinářství, energetice a prostředcích na čištění odpadních vod či v ústních vodách.

Je také zajímavé pozorovat, jak se v průběhu času mění využití látek nacházejících se v této oblasti.
Žádost o bezplatný návrh
VÝHODNÝCH INVESTIC
Odeslat žádost o VÝHODNÉ INVESTICE
Máte dotaz ke spoření?
Zeptejte se nás!

Chci zodpovědět dotaz