Podle demografické studie Allianz si nejdéle užijí důchod Francouzi

Evropská demografická prognóza není právě radostná. V budoucnu bude v zemích EU vynaloženo téměř 30 procent ročního hrubého domácího produktu na důchody a na zdravotní či sociální péči. Stárnutí obyvatelstva přitom bude mít stejný vliv jak na vyspělé, tak rozvíjející se země, prostě bez ohledu na hranice.

Podle demografické studie Allianz si nejdéle užijí důchod Francouzi

Podíl obyvatel v České republice nad 60 let v současnosti činí 22,3 %, ale v polovině tohoto století se zvýší na 38 %. Vyplývá to z demografické studie Puls, kterou zpracovala na základě celosvětových údajů Allianz.

"Stárnutí po celém světě přinese potenciálně dramatické sociální a hospodářské důsledky, a to jak pro státní rozpočty, tak i pro jednotlivce," říká Alexander Börsch, hlavní ekonom oddělení mezinárodních penzí Allianz.

Allianz jako globální poskytovatel finančních služeb považuje demografické změny za kriticky významné. A země Evropské unie mají hned několik společných aspektů - jejich populaci všeobecně a velmi negativně ovlivňuje trvající pokles porodnosti a zároveň blížící se předpokládaný odchod do důchodu silných ročníků.

V důsledku těchto demografických trendů se absolutně mění i velikost pracovního trhu EU, pro který jsou rozhodující dvě věkové skupiny. Tou první jsou mladí mezi 15 - 20 lety, kterých je zhruba 28,6 milionu a přibližně dvě třetiny z nich nastupují v tomto věku po ukončení školy do práce. Druhou pak občané mezi 60. - 65. rokem, kteří v tomto rozmezí odcházejí do důchodu a kterých je 28,8 milionu. „Rok 2010 byl na trhu práce v Evropské unii zlomovým. Poprvé v historii EU byl totiž počet občanů, kteří dosáhli věku k odchodu do důchodu, o 220 tisíc vyšší, než těch, kteří přišli na pracovní trh po opuštění škol," dodává Petr Poncar, předseda představenstva Allianz penzijního fondu.

V České republice i po odchodu do důchodu pracuje stále asi třetina obyvatel ve věku 60 - 65 let a jsme jednou ze zemí spíše s nižším podílem. Naopak ve Švédsku, kde je paradoxně jeden z nejstabilnějších důchodových systémů, v tomto věku pracuje 63 % občanů, ve Švýcarsku 57 %, v Německu téměř 40 %.

Demografická studie, vycházející z údajů Allianz také zkoumala délku života lidí v důchodu. Do konce roku 1990 vedla kombinace rostoucí průměrné délky života a naopak klesajícím věkem odchodu do důchodu k enormnímu nárůstu doby, kterou lidé v důchodu stráví. Například muži v průmyslově vyspělých zemích průměrně stráví v důchodu kolem 20 let. Důchodci ve Francii si důchod užívají nejvíce - průměrně 24 let, naopak Švýcaři „pouhých" 16,8 roku. Němečtí důchodci jsou ve středu tohoto žebříčku s 19,8 roků. V České republice si více než 20 let v důchodu užijí pouze ženy - 21, muži jen 15 let.

„V současnosti náš stát na vyplácení důchodů a další péči pro seniory vynakládá 17,9 % hrubého domácího produktu, za půlstoletí to odhadem bude 23,4 %. Je to však méně, než předpokládaný evropský průměr, který činí bezmála 30 %. Podle studie se očekává, že nejvíce porostou výdaje na důchody a dlouhodobou péči, náklady na zdravotní péči se také zvýší, ale mírnějším tempem," doplňuje Petr Poncar.

Jedna věc je zřejmá - stárnutí společnosti bude mít vliv na státní finance po celém světě. Klíčovou otázkou je, jak lze mít náklady pod kontrolou. Proto je zcela nezbytné nastavení udržitelných a finančně životaschopných systémů v oblasti důchodového zabezpečení a zdravotní péče. "Udržitelné sociální systémy a ekonomický růst jsou dva hlavní nástroje pro řízení dopadů stárnutí populace na veřejné finance. Pokud je kurz nastaven včas a správně, může stát zachovat svou formativní roli a přesunout svoji pozornost od problémů stárnoucích společností na využití příležitostí, které nabízejí. A systémy soukromého pojištění hrají ve finančním zajištění důchodu pro současné i budoucí generace významnou roli," uzavírá hlavní ekonom Allianz Börsch.

Z prognózy demografického vývoje Evropy vyplývá, že dobře už bylo. „Je tedy nutností, aby finanční instituce i zprostředkovatelé finančních produktů zintenzívnili edukaci občanů a vedli je k individuální zodpovědnosti, která se projeví odkládáním části spotřeby na postproduktivní období a opuštěním závislosti na státu," uzavírá P. Poncar.